Kdo jsem?

Jmenuji se Pavel Kutina a narodil jsem se roku 1969. K fotograffii mne přivedl můj otec, zapálený amatérský fotograf, někdy kolem mých deseti let. Od té doby mne fotoaparáty a fotografie s malými přestávkami provázejí životem.

Po ukončení průmyslovky se zaměřením na výpočetní techniku jsem se profesionálně zabýval spíš odvětvím IT, fotografie ale i tak byla mým velkým koníčkem.

Zhruba od roku 2000 se ale fotografii věnuji velmi intenzivně, přibližně v roce 2004 jsem získal první stálé zákazníky, pro které jsem pracoval ještě na smlouvu o dílo, a v roce 2008 jsem si udělal i živnostenské oprávnění. Od té doby tedy působím jako fotograf "na volné noze" na plný úvazek.

Postupem času, jak přibývalo zakázek, jsem přibíral i další spolupracovníky, protože ne vždy bylo jednoduché v jedné osobě plnit přání zákazníků. Potřeboval jsem schopného organizátora, editora fotografií, webdesignéra, občas i asistenta atd., členem týmu se tak nejprve stala má partnerka a postupně i někteří mí přátelé a (foto)kolegové.

Současně jsem se ale zapojoval i do dalších aktivit, takže nyní jsem například i jedním z redaktorů fotoserveru Paladix, členem fotoskupiny X-pozice a podobně.

Stále tak mohu říci, že mne fotografie a činnosti s ní spojené čím dál více baví a každá zakáuka či fotopráce pro mne přináší něco nového. Čím déle se fotografií zabývám, tím více se snažím i do jednoduchých motivů vnášet své výtvarné vidění a zobrazovat i "obyčejné" věci snad trochu netradičně.

Od mládí jsem používal především klasické kinofilmové fotoaparáty (Zenit E, Praktica MTL, Canon A-1 atd.), především z časových důvodů jsem si ale pořídil i digitální fotoaparát (Canon 10D) prakticky hned, jak jej výrobce uvedl na trh. Navzdory častějšímu používání digitální techniky se ale i v temné komoře a fotolaboratoři stále cítím "jako doma".

V současné době používám digitální zrcadlovku Canon 40D se širokou škálou objektivů a dalšího příslušenství, pro tradiční černobílý proces pak středoformátový přístroj Mamiya 645 Super. Tato kombinace mi dovoluje pracovat tak, jak je to pro daný motiv optimální - nebo alespoň tak, jak to jako optimální cítím.

Tak na tuto otázku je odpověď nejjednodušší: "Protože mne to stále baví."